Základním rozdílem, který jsem viděl na soukromé škole, v porovnání se veřejnou školu, byl v zájmu rodičů o to, co se budou jejich potomci učit. Měl jsem možnost se setkat s několika tatínky osobně mimo školu, například na obědě, a velmi podrobně se ptali, co budu jejich syny učit a zda bych se jim mohl věnovat i mimo školu. Žádali náročný přístup z mé strany, ale také, co největší míru individuálního přístup. Musím říci, že tento přístup mi velmi imponoval. Nebyl však od všech rodičů. Zažil jsem i spor jedním rodičem (maminkou), kterou jsem vlastně nikdy neviděl.

Výtečný na té škole byl i přístup většiny žáků. Nevím, zda to bylo tím, že jich ve třídě bylo méně, než je na veřejné škole zvykem nebo tím, že jsem učil praktický předmět, ale jejich zájem o IT obecně byl vyšší, což však nereflektovalo jejich znalosti a dovednosti. Také očekávali, že se budu přizpůsobovat jejich aktuální schopnostem a náladě více, než sem byl sám zvyklý. Nastala pro mne velmi zajímavá situace, kdy jsem se žáky prvního ročníku, se kterými jsem začínal a nemusel jsem stavět na předchozích znalostech (pomineme-li základní školu), vycházel dobře, dařilo se mi je motivovat (většinu) k práci lépe, než s jinou třídou, kde jsem měl pokračovat v tom, co se učili dříve. Přestože se v učebních plánech počítalo s opakováním ve velkém rozsahu, měl jsem začít vše téměř od začátku. A tu hranici jsem asi odhadl špatně, což vedlo určitým nedorozuměním. A po nějaké době jsem se necítil tolik užitečný, jak bych chtěl.

Nabídka učit na SPŠE Ječná přišla v době, kdy jsem uvažoval o změně. Byla zajímavá z hlediska vyučovaných předmětů. Tak jsem ji přijal.

Jsem neskutečně rád za zkušenost ze soukromé školy, rád budu na podobném typu školy učit znovu a věřím, že mi to příště půjde lépe.

Dalším rozdílem, ze kterého jsem byl nadšen, byl celkově nižší věk kolegů. Někteří učili a zároveň v oboru pracovali a tak debaty nad obsahem učebních plánů byly velmi věcné. Bohužel pesimismu, že žáci to či ono nezvládnou, protože mají problém pochopit jinou základní látku, jsem se nezbavil ani tady. Jak smutné pro náš vzdělávací systém.