Měl jsem to velké štěstí(?), že jsem mohl začít učit na střední škole, když mi bylo teprve 21 roků. Během osmi velmi plodných, poučných a zajímavých let jsem učil velmi rád a rád jsem začal mít i tuto profesi. Někdy však zapracují okolnosti, osud vás nakopne a donutí posunout se dále. Někam jinam. Změnil jsem tedy školu, shodou okolností za soukromou. Rád bych se podělil o své postřehy v přístupu k učitelům mezi státní a soukromou školou.

Zajímavý byl už první pohovor se zástupcem ředitelky školy. Velmi mne potěšilo, že byl fascinován mým CV natolik, že naprosto nechápal, proč chci učit a bál se, abych jim po třech měsících neutekl. Dovolil jsem si tedy tomu pánovi upřímně vysvětlit, že učím rád a ostatní práci mám spíše pro peníze, i když mne baví. Připadal jsem mu asi trochu divný, ale uvěřil mi. Ještě mi řekl, že se na mne informoval u mé bývalé kolegyně a že na mne dostal kladné reference. Následoval rozhovor s paní ředitelkou a vše bylo dohodnuté.

První, čeho jsem si všiml, bylo, že na této škole jsou všichni tak nějak v pohodě a spokojeni. Cokoliv jsem potřeboval, nebyl problém. Například: škola trpí nedostatkem prostoru v kabinetech. Když jsem tedy přijel na první poradu, což jak se ukázalo, ode mne jako externisty nikdo ani neočekával, tak jsem pracoval na chodbě, čekaje právě na začátek porady. Když mne viděla ředitelka, nabídla mi, ať si sednu k ní do kanceláře, že tam má místo a budu tam mít klid na práci. Na veřejné škole by se to určitě nestalo, neb se tam víc klade důraz na formální hierarchii.

Učit v novém prostředí se zas tolik neliší od situace, když dostanete skupinu žáků, která Vás nezná. Prostě se s nimi postupně sžijete a drobnosti, které jsou dány podstatou školy, se řeší za chodu. Zatím se zdá, že studenty z převážné části zajímá to, co je učím, což je vítaná změna.

Po nějakém čase ovšem vidím, že žáci jsou všude stejní, někteří mají zájem, jiní jsou hodně napřed oproti výuce, další jsou zase značně rozdovádění a zbytek to vcelku nezajímá. Přesto zde nevidím křeč vycházející nadřazení formalit nad podstatou kantorské práce, jako jsem zažíval dříve, což vede k větší uvolněnosti a pohodě žáků, které učím.

Další změna je vidět samozřejmě ve financích. Každou věc, kterou udělám, nad rámec běžných povinností (i třeba z vlastní iniciativy) je automaticky zaplacena, a nejedná se vzhledem k platu o symbolické částky. Což je velmi potěšující a inspirující. Zkrátka se zdá, že vedení opravdu školu řídí. Nechci tím říci, že bych měl pocit, že hodinová mzda se od veřejné nějak zásadně liší, avšak nelze přehlédnout, že vedení školy si uvědomuje to, že odborník z praxe který chce učit, to dělá s vědomím, že na tom může finančně tratit. Což je přístup, který by prospěl celému střednímu školství. O tom ale napíši speciální článek.

Těším se, co nového mi mé povolání přinese…