Titulek jsem záměrně zvolil velmi provokativně. Přesto se ale myslím, že mám z většiny pravdu. Sám doučuji mnoho nešťastníků a někdy je mou rolí napravovat či pomáhat dohánět, co se žák ve škole nenaučil. Nestihl. Řeknete si, co je na tom špatně. Pojďme si to ale trochu rozebrat. Mám i žáky, které vzdělávám individuálně, abych je posunul dále. Zde individuální přístup nese své ovoce, protože ve školách na tento přístup nemusí být vždy čas. Bohužel, to je spíše menšina. Obvyklejší je to, že žák potřebuje pomoci s probíranou látkou a jeho problémy jsou spíše důsledkem nepracovitosti, než že jde o nepochopení látky ve škole, ať už z různých důvodů. V extrémním případně se dané problematice věnují mimo školu jen se mnou a jinak ne. A právě na tomto příkladu je krásně vidět, že doučování plní roli “nutitele” či “hlídače”, což odpovědnost žáka nerozvijí ba naopak. V některých případech nelze tak rychlé látku dohnat a tak místo toho, abych naučil něco nového, se jen snažím vyhovět požadavkům, které jsou ve škole na žáka kladeny.