Nedávno jsem byl opět svědkem, jak starší kolega (kolegyně) vysvětluje nováčkovi u nás, že je “hloupý”, že chce být učitelem. Nutno poznamenat, že tento nováček, říkejme mu třeba Jenda, udělal na ostatní velmi dobrý dojem a bude cennou posilou našeho sboru, tedy pokud u nás zůstane.

Jendovi se věnuji coby uvádějící učitel. Pochopitelně zadarmo, neb kariérní řád nebyl schválen a tedy nemám nárok na odměny. Ti, co se postarali o jeho nepřijetí, mě už připravili o dost peněz, jen tak mimochodem. Ale zpět k Jendovi. Na naší nedávné schůzce se ho ptám, a bedlivě poslouchám, jak se mu u nás učí. Také jsem se ptal, co mu říká jeho okolí na to, že chce učit. Asi vás nepřekvapí, že i jeho okolí – kamarádi, ho od této kariéry odrazují. Je mu naznačováno, že neoplývá přílišnou prozíravostí. Ještě poznámečka: Jenda je z učitelské rodiny a od malička chtěl být učitelem. Ptám se, co to říká o naší společnosti? O co tu komu jde? Naštěstí Jenda ví, co chce a jde si tvrdě za tím, nedbaje na odrazování a antipatie či snad posměšky.

Musím však říct, že mne toto velmi rozlítilo, obzvláště v době, kdy přemýšlíme v této zemi, kde brát nové učitele. Zajímalo by mne, co budou říkat tyto odrazovači, až nebudou spokojeni s učiteli pro své děti či se nedostanou na školu, která by jim vyhovovala? Často těmto odpuzovačům pokládám otázku: “Pakliže jste nespokojeni, co jste udělali, aby Vaše děti, měli lepší učitele?”. Zatím jsem se nedočkal odpovědi.

Shrňme si tedy příkoří mladého učitele. Nejprve musí, a to opakovaně, odolat přemlouvání, ať to nedělá. Promyslet si či doufat, že se mu podaří mít příjmy, aby to na uživení rodiny stačilo či mít finančně dobře situovaného partnera. Vydělat si může Třeba i tím, že umí více věcí, což by učitel měl, nebo že bude učit na více školách.  A jak jsem několikrát psal, potenciální partnerky spíše mladého učitele litují, než aby o něm uvažovali jako o životním partnerovi.

Co se týče peněz, takový LIDL na pozici manažera prodejny nabízí nástup 56 000kč a k tomu auto. Viz zde. Tuto práci by jistě aspirant na učitele zvládl. K tomu už nemám, co dodat.

Pak započne své studium po střední škole na Pedagogické fakultě – nějaké. Ta na UK má značný převis uchazečů, ale jinde to tak být nemusí. Tento převis je na učitele cizích jazyků. Nabízí se otázka, proč tam někdo jde studovat, že? A tím začne další kolo uzurpace. Zjistí, že někteří učitelé nejsou nejlepšími příklady toho, jak správně učit, může narazit na předměty, jejichž užitečnost pro budoucí povolání je přinejmenším nevysvětlená (či nevysvětlitelná – např. sociální pedagogika) a po tomto všem (obvykle už během studia) se pokusí začít někde učit, aby měl praxi, aby věděl, do čeho jde. Pokud má pro učení “cit”, tak přirozeně odvodí, co a jak dělat a jako již zmíněný Jenda má úspěch. Ale to neznamená, že mu nechybí nějaké znalosti například z didaktiky, které by mu pomohly. Ano, to se na fakultě učí, ale později. Struktura je taková, že v bakalářském studiu se učí svůj obor (např. matematiku), didaktika je až v magisterském studiu.  Naštěstí toto se také už mění. Například iniciativa „Učitel na živo“ je postavena zejména na praxi od začátku studia.

Studium učitele je postaveno na několika základních předmětech: psychologie, pedagogika a didaktika. Případně můžeme přidat sociologii, biologii… Důležité je, že didaktika, které obsahuje právě výukové metody, je až na konci. Opravdu je nutné to učit v tomto pořadí? Já říkám, proč by měla například sociální pedagogika předcházet biologii, psychologii či didaktice? Rád bych od těch, co toto učí, slyšel přínos jejich předmětu. K čemu je, jak budoucího učitele posune jako člověka a pedagoga dále? Nemyslím si, že učitel je profese, která se dá naučit jen praxí. Chce to vlohy, dobré i špatné vzory a možnost se přirozeně rozvíjet za pomocí mentoringu od zkušenějšího kolegy či kolegů. A mnoho dalšího.

Také jsem si u Jendy všiml, že se bojí někomu z kolegů psát, aby je svým dotazem neobtěžoval. Dotaz se může týkat třeba jen sladění obsahu výuky s kolegou, co stejný předmět učí jinde. Toto jsme vyrobili? Člověka, co se “bojí” zeptat z přílišné slušnosti? Perfektní!

Mladý učitel se také setkává s kolegy, kteří jsou nešťastni, že musí učit, neb nemají jinou možnost, jak se uživit nebo jsou přemlouvání, aby zůstali. Sami žáci to poznají a je to vůči nim značně nefér. Jistě by nám všem prospělo, kdyby učitelé měli svou práci veskrze rádi. Já mám. Když jsem byl na jednání o spolupráci v jedné firmě a řekl jsem, že mám svou práci rád, tak to majitele firmy spíše překvapilo, byť příjemně. Zdá se, že on sám to příliš nezažil.

Podle výzkumu mladí učitelé v 90% případů nemají problém s dětmi. Většinou je odradí systém jako takový, kolegové, či nemožnost se seberealizovat. Ptal jsem se Jendy, jak mu šly první hodiny, a sám mi odvětil, že si je vědom toho, že je jen o pár let starší a nemůže se k nim chovat jako starší učitelé. Nechť si každý dopídí, co tím myslel.  Nejen, že mi to připomnělo mé začátky, ale ukazuje to něco o našich školách. O rovnosti mezi žákem a učitelem byla napsaná kniha od doktorky Nováčkové. A zde se právě píše o tom, že to, že má-li někdo větší znalosti, neznamená to, že by se k němu měl chovat nějak nadřazeně. Pochopitelně je tu problém, že učitel za žáky ručí.

Mladší učitelé si asi tolika neberou, když je někdo v hodinách neposlouchá, dělá něco jiného. Ale někteří starší učitelé toto berou jako velkou neúctu a to možná vysvětluje mezigenerační rozkol v dnešních školách. Neříkám, že to tak je vždy a všude. Přesto si myslím, že myšlenka lidské rovnosti funguje a má být základním kamenem vztahu mezi lidmi. Známe to ostatně ze života, třeba i pracovního. Nechci tím tvrdit, že to vždy jde s každou skupinou lidí jen “po dobrém”, ale položme si otázku nakolik je to dáno tím, odkud přicházejí, jaké mají či měli vzory, a nakolik za to může škola, třeba i předchozí stupeň vzdělávání. Válčit se žáky se tedy nemá.

Přidám ještě bonbónek na závěr. Dostal jsem již po několikáté od výchovné poradkyně seznam opatření pro nějakého žáka. Velmi často se v něm objevují věci jako:

  • navýšení časové dotace o 25 % (na písemné práce, slohy, zápisky),
  • tolerovat mírné chyby z nepozornosti,
  • zohlednění grafické podoby písma i rýsování,
  • zápisky, slohy psát na PC (vlastní),
  • alternativní způsoby zápisu – rozumějte na PC,
  • podpora motivace a posílení sebedůvěry.

Sám jsem se nad tím podivil. Jedna, dvě věci mi dávají smysl, ale o ostatním nevím, proč tam musí být. Bylo mi to vysvětleno tak, že někteří vyučující zkrátka v žácích jejich nadšení a sebevědomí, buďme vlídní, nebudují. Nesnesou použití notebooku v hodinách, když je žák chvílemi nesleduje apod… Většina opatření je na návrh pedagogickopsychologické poradny (PPP). Říkám si, že je to síla. Znamená to, že toto se děje na mnoha školách u nás. Ostatně některé analýzy ČŠI to dokazují. Toto však bez nových lidí nezměníme. Ti totiž netrpí pocity zhrzenosti, když je žák chvilku zaujatě nesleduje. Prosím, nepleťme si učení s kázáním. Kladu si otázku, zda se jen starší učitelé nebojí o ztrátu zaměstnání. Nevím.

Shrňme si to ještě jednou. Mladí jdou učit, chtějí učit. Ano, je jich dost málo a někdy to mají v plánu jen na 1-3 roky. Není jich tedy tolik, kolik bychom si přáli. Zažijí spoustu problémů, obvykle mají i další práci či učí při studiu. Učí se za pochodu a mnohdy čelí různým ústrkům či opovržením. Viz třeba zde. Výtečná práce! To jsme to zase někam dopracovali.