Elektronické testování či písemky na tabletech

Psaní písemek, resp. spíše testů elektronických (na tabletech, mobilech) má výhody v tom, že žák dostává okamžitě zpětnou vazbu a při dobrém sestavení testu lze dát tuto vazbu velmi konktrétně. Nevýhoda může být v tom, že je velký rozdíl mezi tím, kdy žáci píší souvislejší text a kdy jen odpovídají stručně či přímo vybírají správnou odpověď. Ano, souhlasím. Několikrát jsem zkoušel dát žákům možnost odpovědět souvisle, otázka byla pochopitelně otevřená. Opravování je mnohem náročnější, i proto že se mohou rozejít vaše představy o plném zodpovězení otázky s představou žáka Jak to aplikovat na písemné práce, kde se více počítá, odvozuje? Jednoduše. Samotný test…

Znáte SOČ?

Blíží se další ročník a já se opět těším, že budu v porotě. Pro ty, co SOČ neznají, stručně přiblížím Žáci středních škol soutěži v několika kategoriích, v současnosti v 17. Probíhá několik kol: školní, krajské, stání a pak případně mezinárodní. Sám jsem se SOČ účastnil v roce 2003 se svými skripty. Ač jsem je původně tvořil bez znalosti nějaké SOČ. Chtěl jsem jen ukázat svým tehdejším učitelů, jak by se měly webové technologie učit. A toto mne provází do dnešní doby, jak v práci, tak v učení. Výtečné na této zkušenosti bylo, že jsem porazil i dvojici, která soutěžila se svojí…

Mají či snad musejí si střední školy psát vlastní skripta?

Tento týden jsem měl a začal doučovat nového nešťastníka. Na úvodní schůzku přišel i jeho otec. Vždy se na začátku seznamuji se situací žáka, školy, obsahu učiva. Velmi mne zaujala snaha otce, který když zjistil ke svému zděšení, že nemají vlastní učebnice, tak jich několik našel v podobě skript veřejně dostupných. Autory jsou obvykle učitelé odborných předmětů z jiných škol. Mají tedy školy vytvářet svá skripta? Zvláště na odborné předměty? Myslím, že ano, čímž se standardizuje výuka na škole. Pochopitelně se nabízí otázka, zda to má u všech předmětů smysl, a jak se to má dělat? Pro všeobecné předměty to asi…

Učit se programovat znamená učit se myslet

Jednou mi žák, kterého učím jak programování, tak tvorbu webu řekl, že programování se mnou ho baví. Velmi rád totiž při výuce využívám objevitelské metody výuky, ať už se jedná o heuristický rozhovor či skupinové " bádání" nad zadaným problémem. Bohužel, když učím web, tak tam takovou možnost nemám. Hodně věcí je daných, jde v podstatě o “kodéřinu”, a tak krom zajímavých postřehů o různých interpretacích stejného kódu napříč webovými prohlížeči mohu vykládat převážně jen metodou přímého výkladu. Ano, jistě žáci pracují s textem, hledají na webu řešení některých úloh, avšak toto nelze aplikovat na běžné “předváděcí” úlohy. Nehledě na to, že…

Jak podfinancování vzdělávání ničí chuť inovovat

Při inovaci ŠVP mám úžasnou možnost opravdu zažít jaké to je tento dokument tvořit. Dříve jsem psal jen svou část, ale nebyl jsem rozhodně v pozici garanta či pracovníka odpovědného za to, že ŠVP sestavíme. Mám možnost vidět, jak se sestavuje vzdělávací plán dle ekonomických možností školy, resp. systému. Rád bych propojil teoretické i praktické hodiny (cvičení) téměř u všech odborných předmětů. Cvičení učí minimálně dva vyučující, třeba i v tandemu. Bývají často tříhodinové. Slyšel jsem mnoho přednášek o tom, jak by se měl či mohl vzdělávací systém změnit. Že rozdělení výuky do hodin o délce 45min s následnými přestávkami, nepodporuje učení žáků…

Proč žáci nezipují

Stručně řečeno - nikdy to nepotřebovali a nikdo jim neřekl k čemu to je, což v didaktice je vždy ta nejzákladnější a nejdůležitější část výkladu učitele. Vysvětlit žákovi k čemu to je a proč se to učit. Dnes v rámci pohodlnosti se na to dosti zapomíná, naštěstí potřebovali jistí, pít a chodit na záchod, takže toto je tam říkajíc v suchu. Dnes mi někdo položil otázku, co si myslím, že mne nejvíce šokovalo, jaké ICT neznalosti našich, žáků, když nastoupí na naši školu. Je to asi případ, kdy žáci nejen nezipují, ale ani to neumí, či nepovažují za podstatné. Pak mají problém…

Je doučování špatné? Jistě!

Titulek jsem záměrně zvolil velmi provokativně. Přesto se ale myslím, že mám z většiny pravdu. Sám doučuji mnoho nešťastníků a někdy je mou rolí napravovat či pomáhat dohánět, co se žák ve škole nenaučil. Nestihl. Řeknete si, co je na tom špatně. Pojďme si to ale trochu rozebrat. Mám i žáky, které vzdělávám individuálně, abych je posunul dále. Zde individuální přístup nese své ovoce, protože ve školách na tento přístup nemusí být vždy čas. Bohužel, to je spíše menšina. Obvyklejší je to, že žák potřebuje pomoci s probíranou látkou a jeho problémy jsou spíše důsledkem nepracovitosti, než že jde o nepochopení…

Co by se stalo, kdybychom zrušili známky?

Celkem nic nebo hodně. Pří opravování malých projektů, které moji žáci dělali na hodinách programování, jsem si uvědomil, že známky je na čase zrušit. Jsou už jen takovým přežitkem, který dává žákovi velmi malou zpětnou vazbu. Uvedu to na příkladu právě zmíněném opravování projektů. Žáci pracovali ve dvojicích a při opravování jsem si vždy dvojici zavolal a postupně jsem s nimi vše procházel a říkal jim konkrétní chyby a chválil za dobré či dokonce originální řešení. Pak jsem jejich výkon přepočetl na známku. A tam je právě ten problém. Stupnice, co má jen 5 bodů nedostačuje. Vždy když hodnotím takový projekt,…

Jak jsem se žáky vařil vodu

O názornosti jsem se na svém blogu zmínil a několikrát. Je to pojem, který slýcháme v různých diskusích o našem vzdělávání spolu s dalšími pojmy a dojmy. Co si pod tímto pojmem představuju já, jsem již napsal v jiném článku, nebudu se tedy k tomu vracet. Rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který jsem měl, resp. měli moji žáci při laboratorní práci zaměřené na tepelné účinky elektrického proudu. Cílem práce bylo spočítat a následně si ověřit za jak dlouho se ohřeje určité množství vody (sklenička od marmelády ~ 1,5 dl) při určitém elektrickém výkonu, který se v rezistoru…

Jak jsem přešel na Ječnou

Základním rozdílem, který jsem viděl na soukromé škole, v porovnání se veřejnou školu, byl v zájmu rodičů o to, co se budou jejich potomci učit. Měl jsem možnost se setkat s několika tatínky osobně mimo školu, například na obědě, a velmi podrobně se ptali, co budu jejich syny učit a zda bych se jim mohl věnovat i mimo školu. Žádali náročný přístup z mé strany, ale také, co největší míru individuálního přístup. Musím říci, že tento přístup mi velmi imponoval. Nebyl však od všech rodičů. Zažil jsem i spor jedním rodičem (maminkou), kterou jsem vlastně nikdy neviděl. Výtečný na té škole byl…