Jednou jsem kontroloval dokumentaci k ročníkové práci jednoho mého žáka a měl jsem nějaké připomínky. Často se stane, že na tyto mé připomínky reagují slovy: “ostatní to mají stejně”, nebo “toto mi nikdo neřekl, nebylo to napsáno.” atd. Bohužel se ukazuje, že nejen nečtou či spíše přehlížejí podklady, co dostanou, někdy asi proto, že jich je moc či nejsou zvyklí si udělat čas na práci či nějak systematicky se seznámit s poklady. A někdy prostě proto, že dle jejich slov je vše na internetu (vlastně webu) a tak stačí jen to najít- rozumějte zkopírovat. Bohužel i na to hledání je třeba mít nějaké znalosti a dovednosti, abyste našli a vyčetli, co potřebujete.

Jako učitel se snažím své žáky lépe připravit nejen do pracovního života. A tak jsem třeba u ročníkových prací nastavil určité průběžné kontroly, abych viděl, jak postupují. Jedna z nich měla zejména za cíl popovídání nad zárodkem dokumentace, aby se doladily případné nejasnosti. Stejně jako je tomu u nějaké absolventské práce na vysoké škole. Bohužel se mnohdy ukazuje, že nejtěžší je naši mládež naučit dodržovat termíny, zejména ty dlouhodobé. Dle instrukcí vedení školy jsem dával i dodatečné termíny, protože mám jde hlavně o to, aby žáci práci dodělali. Bohužel, pak se žáci dostávají do stresu, což sice je dobré pro život, otázkou je zda se z toho poučí.

Někdy se setkávám i s tím, že se mnou třída hraje jakousi přesilovku, nepracují a spoléhají na to, že nelze většině třídy dát neklasifikaci z předmětu či nedostatečnou. Nehledě na to, že se najdou i žáci chtějí tu “pětku”, protože to pro něj znamená měně práce… Nerozumíte proč? Žáci třeba dobře vědí, že když dostanou (třeba i v pololetí) nedostatečnou na vysvědčení, tak je to jedno. Podstatná je známka na konci roku. Znamená to, že nemusejí dodělávat úlohy z prvního pololetí a podstatná je známka na konci roku. Zatímco neklasifikace je způsob, jak žákům sdělit, že mají vše dodělat, což obvykle nechtějí nebo se soustředí na nutné minimum,aby prošli. Jistě, že někdo namítne, že toto dělá leckdo z nás, ale dovolím si tvrdit, že nikoliv tak vehementně, neb víme, že to může mít následky. Ale mládež to neví – pochopitelně. Nebyli k tomu vedeni, hodně se jim asi během studia odpustilo. Těším se, až se známky zruší, až bude žák hodnocen za to, co udělal, jaký udělal pokrok. Vše je to důsledek známek a nižších nároků – viz //www.youtube.com/watch?v=7cnxm-OatVs .

Snad se mi tento rok podařilo, aby si někteří moji žáci uvědomili, že to, že je vše (téměř) k nalezení, neznamená, že budou efektivně pracovat či vše v minutě vyčtou. Nedávné zápolení žáků s logaritmem (akce na jednu vyučovací hodinu) ukázalo, že bez nějakých základních znalostí, ani neví, co zadat do vyhledávače, aby jim pomohl. A to se bavím o základním vztahu, vlastně definici logaritmu, který žáci před 3. měsíci v matematice probírali.

Zdá se, že pro toto desetiletí je největší výzvou naučit žáky pracovat se zdroji, které mají k dispozici.

K tomu je tu další věc. A to je, že žákům chybí dovednost jakéhosi rešeršování zdrojů. Tedy, projít několik materiálů a z těch si vybrat, co potřebují a dohromady to poskládat, použít, nastudovat. Krásně byla absence této dovednosti vidět na ročníkových pracích či v případě, kdy si žáci měli vypracovat maturitní otázku. Každý jednu. Velmi často nevyužili materiálů ode mne či jiných učitelů, nýbrž zkopírovali něco rychle z wiki a měli pocit, že mají hotovo. Obvykle znění maturitní otázky, takže vypracování nebylo úplné. Takže jim to vracím k dodělání a začínají potíže…

Argument, že vše lze najít na internetu se zdá v případě některých mých žáků jen lichým alibismem.

Dovolím si přidat ještě jednu příhodu. Psal jsem se žáky na oboru IT písemku z elektroniky. Není to jejich hlavní předmět, přesto jsem ho učil rád a snažil se žáky naučit, co budou na IT v příštích letech potřebovat. Bohužel písemka týkající se RC článků dopadla zcela katastrofálně. Provedl jsem se žáky opravu, simulaci, výpočet a písemku jsme psali znovu. Při jejím opravování mne nejvíce rozesmál indián, co žádal za 3, aby nebyla ohrožena je rezervace, další žák si nevšiml, že zadání této písemky se od té předcházející liší a odpovídal na otázku z té předešlé. Kde ho vzal nevím. Také jsem zjistil, že někteří žáci evidentně hledali odpovědi na internetu, toto jsem opravdu neuhlídal, avšak vzhledem k tomu, že zjevně hledat neumí, odpověděli špatně, možná i hůře, než kdyby studnici vědění nepoužili.

Shrňme si to. Žáky neučíme pracovat s informacemi. Mnoho mých kolegů proti internetu spíše brojí, než aby vymysleli zadání, kde se použití internetu předpokládá. A pak, až naučíme žáky jak vyhledat, budeme více cvičit, tak nebude mobilním telefon nástrojem podvodu, ale učitelův kamarád.