Učitel, kdo je víc a kdo míň?

Rád bych reagoval na články dfens-cz.com/ja-jsem-ucitel-a-kdo-je-vic/ a dfens-cz.com/ja-jsem-kantor-kdo-je-min/ . Tentokrát je má reakce na videu: Dodal bych to, že když je někdo úspěšný v jedné práci, tak to neznamená, že mu půjde jiná a naopak. I já mám zkušenost s více pracemi a pozicemi. V prvním z těch výše zmíněných článků se dočtete, že autor je úspěšným pracovníkem ve Škodovce. Zdá se, že si fakt myslí, že učitel by jeho práci nezvládl. Asi by si měl to učitelování zkusit. U diskuse pod druhým článkem se objevilo vlákno, které se zacyklilo na srovnání povolání učitele a řidiče autobusu. Nevím, proč zrovna…

Neničte život mladým lidem špatnou výukou matematiky

Nestíhám se tento školní rok divit, jak čí dál více platí to, co mi říkal můj učitel didaktiky. Ten mne (parafázuji) vysvětloval, že nemohu pustit žáka dál, pokud neumí něco zásadního. Proč? Protože může svou neznalostí buď někoho ohrožovat (například lékař, co nezná anatomii), nebo bude v dalším studiu natolik handicapován, že nakonec nevystuduje obor, který si vybral a který by jinak vystudovat mohl. Je to až groteskní záležitost, ale po zesílení covidem je tu už velký průšvih. Co, ptáte se? Matematika, přesněji řečeno, její neznalost. Bavíme se tu o tom, že studenti neumí řešit rovnice, vyjádřit neznámou ze vzorce či…

Průmyslovky nejsou „aušus“ českého školství

Průmyslovky nejsou „aušus“ českého školství V debatách českém o vzdělávání u nás se mluví o gymnáziích či středních odborných školách, ale nevím čím to je, ale průmyslovkách tam není moc. Všeobecné vzdělání je stalo jakousi posedlostí. Gymnázia jsou považována za etalon všeobecného vzdělání a studium na nich nás má asi spasit. To vše rezonuje v debatách na prahu čtvrté průmyslové revoluce. Co si o tom myslím já, se dozvíte z videa.

“Textový editor je informatika” a jiné bludy. Jak učitelé díky roku 2020 museli konečně otevřít oči

Pozastavuju se nad vlnou pochval, která se snáší na učitele, kteří byli tak nesmírně ochotní, že v covidovém roce se najednou naučili pracovat s informační a komunikační technikou. Kde to ale žijeme? Pětina 21. století už je v nenávratnu a my se stále tváříme, že internet je pouze alternativní médium pro komunikaci se žáky. Tady školství ale dost zaostává za tím, co sleduji kdekoliv jinde v pracovním procesu. Podotýkám ale, že mnozí učitelé si mou kritiku nezaslouží. Ti prostě byli připravení na online výuku a komunikaci z velké části už z předchozích let a připadalo jim to zcela standardní. Vzpomínám…

Známkování je cesta do pekel. Proč jsme líní věnovat se kvalitnímu hodnocení?

Představte si, že by vám manažer jednání mezi 4 očima řekl: “Hele, Lukáši, vidím to tak za dvě“. Naopak vám spíš řekne konkrétně, co se mu líbí nebo co vám vytýká. Proč tedy ve školách většina rodičů netouží právě po takovém hodnocení? (Jak dokládá i nedávný článek na webu Aktualne.cz). Domnívám se, že důvodem je nezkušenost s jiným způsobem hodnocení jejich práce a částečně je to konzervatismus či možnost se srovnávat s jinými rodiči resp. jejich dětmi. Svůj názor a metodu jsem zmínil v diskusi na LinkedIN. Žáci i učitelé jsou často nuceni zabývat se průměrem známek. Bohužel tento systém…

“Soft skills”, které by měl žák ovládat, než ho můžeme začít vzdělávat

Když jste se ve středověku a vlastně i pozděj šli vzdělávat na univerzitu, tak jste nejdříve museli absolvovat úvodní část, tzv. trivium. Počty, čtení a psaní. Až pak jste se mohli vzdělávat dále, neb jste byli schopni přečíst si knihy, rozuměli jste číslům apod.  I dnešní doba má takové své “trivium”, i když má krapet jiný obsah. Například se nemusíte učit latinu.  V listopadu na třídních schůzkách jsem měl debatu s rodiči prváků, při které jsme si vyjasňovali, jak se prváci učí, jak je učím já apod. V této debatě jsem rodičům říkal, v čem většina těch žáků není připravena…

Nezachraňujte neschopné, vaši snahu stejně nezhodnotí a otrávíte nadané studenty

Tento titulek zní asi dost drsně a možná nekorektně v dnešní době.  Dovolím si to více rozvést. V každé třídě máme asi tak 5-6 skvělých žáků, kteří se většinu času na hodinách nudí. Dá se říci, že asi ⅔ třídy jsou ti, do kterých má smysl investovat učitelovu energii a tvořivost. U ostatních je to jinak. Buď na to nemají, či je na ně obsah učiva prozatím příliš abstraktní. Také jsou mezi nimi takoví, kteří studovat nechtějí a jejich přítomnost na škole možná ani není z jejich vůle. Nevadí. Jak už jsem několikrát psal, není nic špatného na tom, že…

Lpíme na známkách a zapomínáme, že žáci se musí umět sami učit?

Čtu právě u oběda článek Lidových novin o obtížnosti hodnocení ve školách v době celonárodní absence. A nestačím se divit, jak autor tohoto článku vnímá školu. Svou pozornost upírá téměř výhradně na známky. Pro mne jako učitele je naopak spíš zlý sen a možná je to i smutné, když  dostávám dotazy, kolik je třeba udělat na mém předmětu, aby žák prošel. A to prosím pěkně učím převážně profilové a maturitni předměty. Článek všechno redukuje jen na známkování. To považuji za plytké. Proč? Hodnocení žáka je velká kapitola v pedagogice, Účelem hodnocení je poskytnout zpětnou vazbu, porovnat žáky/studenty mezi s sebou…

Co může nabídnout průmyslová škola nadaným a inteligentním žákům?

Opět jsem se po čase setkal s tématem kam dát dítě na střední školu a proč. Někdy se zase tato myšlenka se tematizuje ve stylu, který typ školy je dobrý pro rozvoj člověka v měnící se době a absolvent kterého typu školy je nejlépe připraven na neustále se měnící svět. S bazální myšlenkou, že se člověk musí být schopen vzdělávat celý život, či že snad bude měnit svou profesi několikrát za život, souhlasím. Vidím to kolem sebe, například i u mladých lidí, kteří krátce po vstupu do “onoho” pracovního procesu (“onoho” proto, že nepodnikají, ale jen se nechají zaměstnat) zjistí,…