Pohyb v minovém poli školních předpisů

Někdy mám pocit, že jsem ve škole obklopen či svázán tolika protichůdnými předpisy, že si připadám, jako uprostřed minového pole a musím udělat krok.

Začnu jedním příkladem. Učitel má za povinnost být po dobu vyučovací hodiny v hodině a za žáky v té době ručí. Musí reagovat v případě, že by se něco stalo – záchvat, úraz. Pokud si žák přivodí nějaký úraz, tak je odpovědný. Naštěstí judikatura v tomto smyslu je taková, že pokud ve třídě nebyl vyložený chaos, tak se to bere tak, že učitel nemohl ohlídat vše a není postižen. V případě, že by šel jen za dveře, třeba, že se staví kolega či nadřízení s důležitou zprávou, tak to učitel odnese. I kdyby zvedal důležitý telefon třeba z rodinných důvodů.

Další povinnosti, které učitel má a dostane s rozvrhem, jsou dozory o přestávkách na chodbách. Měl by se i podívat se to tříd. V zásadě provádí preventivní činnost a v případě potřeby řeší nastalou situaci. A tady to začíná. Z organizačních důvodů není možné docílit, aby tento dozor nebyl po hodině, kdy učitel učí a někdy není ani na stejném patře. Tedy po zvonění by měl být už na chodbě a hlídal. Toto se však nedá stihnout, Hodinu končí učitel, zvonění ho upozorňuje, že by to měl udělat. Pokud byla hodina (přednáška) úspěšná, měli by po ní následovat dotazy a rázem máte po přestávce. Přestávka trvá tak 10 min. A co ten dozor? Je problém ho stíhat. Když jsem se ptal, jak to mám stíhat, tak mi bylo z vedení řečeno, že bych prostě měl. Přeloženo do faktičtiny. Pokud se něco stane, mám problém. Ale toto přece není problém vedení školy, proto se na ně nemohu zlobit. Je to chyba toho systému.

Další věc  je odpovědnost za žáky. V dobře přestávek je má příslušný dozor, ve volných hodinách nevím. Myslím, že třídní (hm, snad v té době neučí) a v době výuky příslušný učitel. Tedy pokud se žák dovolí a odskočí si a něco se mu stane či si snad sám ublíží, tak je odpovědný učitel. Takže tu máme střed mezi lidskou svobodou a odpovědností na druhé straně.

Exkurze, výlety, adaptační kurzy.

Mám kolegy, kteří se nechtějí účastnit těchto mimoškolních z obavy z důsledků odpovědnosti, kterou mají.  Částečně to chápu, ale k čemu to vede? Na tyto akce dobrovolně nechodí. Píši dobrovolně, protože doprovod například do divadla muže být učiteli nařízen. V případě adaptačního kurzu tam jede se skupinou žáků, které ještě nezná a netuší, co čekat.

Pamatuji si, jak jsem šel se žáky z Divadla U Hasičů zpět do školy. S pelotonem 23 žáků přecházet dvakrát dálnici, několik světelných křižovatek a pár přechodů je něco, co je třeba si pro správné pochopení zažít. Nejvíce mě šokoval maník v audině, který něco psal na telefonu a přitom přejížděl přechod pro chodce. To je síla mít odpovědnost za něco takového, že?

Ano, uznávám, že jsou práce, kde je také mnoho odpovědnosti ale, nepanuje tam tolik protichůdností. Nebo ano?

Kolega mi vyprávěl, jak chtěl žákovi na hodině zabavit mobilní telefon, žák ho pevně držel se slovy: ”Když ho rozbijete, tak ho zaplatíte.”. Jak byste se zachovali vy?

Průzkumy ukázaly, že mladí učitelé mají právě problémy s tím, co přináší školské předpisy, a řekl bych, že když se toto na ně navalí a uvědomí si onu protichůdnost, tak jdou raději riskovat jinam.