Vzdělávat učitele
Jak tedy má vypadat vzdělávání učitelů. Předně je třeba si říci, že člověk se bude učit celý život. Pro někoho je to normální, pro jiné je nepředstavitelné. Můj děda, který už tu nějakou dobu je, stále říká, že se musí něco nového učit a taky se učí. Ptáte se co? No, co potřebuje pro život. Když třeba s babičkou kupovali HbTV, tak se ptal mě a nejen mě, jak ji připojí k internetu. Zjišťoval si jaké to má výhody a tak.
Tím se dostáváme k podstatě. Učitelské povolání jistě nebude na celý život. Když totiž učíte, získáváte zkušenosti z oblasti učení, lidských vztahů, ale z toho ostatního, co by přinášela jiná praxe je to těžší. Proto je v jiných zemích běžné, že má učitel pauzu, jde někam na praxi a tak. MŠMT rozjelo před časem program jakýchsi šablon. Mezi nimi je i možnost, že učitel půjde někam na praxi a škola dostane peníze, aby mohla učitele uvolnit a vysuplovat. Zní to dobře, že? Kde je zrada říkáte si. Je to na týden, ano na týden. Je nesmírné obtížně najít firmu, co by Vás na týden chtěla. Mne osobně se ptali, zda k nim nechci jít rovnou pracovat. Jiné šablony byly už užitečné. Chtěl jsem tím jen demonstrovat, proč pauza půl roku je pro učitele a jeho odbornost užitečná.
Kde získat vzdělání?
Co se učitelům nabízí? Nějaké kurzy, některé se konají i v létě. Otázkou je, zda Vám je škola zaplatí. Spíš ne. Pokud bych si chtěl něco dostudovat na našich univerzitách, tak potenciálně to jde, avšak realita je jiná. Za prvé musí být místo pro mě. Za druhé, může být poměrně těžké sloučit to se školou. Obvykle to bude tak, že zmeškám přednášky. A co je důležitější, zaplatím si to. To je třeba 3000 Kč za kredit, tedy slušný předmět přijde za semestr na 12 000 Kč, což není moc, ale za tyto peníze bych chtěl mít možnost chodit i na přednášky. Nejsem první, kdo hovoří o tom, že podpora celoživotního vzdělávání u nás není dobrá, či přímo není vůbec.
V současné době hodně těžím z toho, co jsem v posledních letech dělal, zejména v době, kdy jsem neučil na plný úvazek. Své učební plány a cíle definuji právě na základě relativně nedávných pracovních zkušeností.
A pokud učíte na plný úvazek, tak ztrácí svou odbornost v tom, co by se právě mělo učit. Ano, stáváte se lepším učitelem, ale v odborných předmětech jde o to být stále odborníkem na tuto problematiku. Na rozdíl od češtiny, matiky či fyziky, kde nejsou změny tak velké či na určitém stupni školy téměř žádné. A to je problém. Nejsou učitelé a tak se snaží ředitelé využít učitele, co nejvíce. Pokud se nezavede nějaký systém vzdělávání a neustále praxe pro učitele, budeme ve školství stále mnoho a mnoho let za praxí. Protože vše se nedá dohnat samostudiem. Tím zkušenosti z praxe nezískáte.
Má představa je taková, že na škole by měli učitelé oborných předmětů převážně být lidé, co pracuji na poloviční úvazek ve škole a někde v praxi. Ve škole by pak byl jeden či dva učitelé, kteří by učili na plný úvazek a starali se mimo jiné o dodržení určité kontinuity učení. Je to něco jako na vysoké škole, kde přednášející je hlavním garantem předmětu, je ten nejzkušenější, ale nové postupy přinášejí externisté či doktorandi. To však u nás v tuto chvíli moc nejde, neb škole nemá učitelů dost a agenda učitel není jen o učení, ale i spoustě dalších otravností.
Dovolím si ještě dodat srovnání se soukromým sektorem. Tam to s cestami, dietami také není tak slavné a je to “buzerace” nejvyššího zrna. Důležité však je, že firma jde za ziskem a schopný manažer by se měl také starat o to, zda jsou jejich zaměstnanci spokojeni, jinak mohou odejít. Ve školách, ale nespokojenost zaměstnance ovlivňuje mládež v době, kdy si utvářejí hodnoty a to má na ně i pro společnost mnohem horší důsledky, než zaměstnanec, který přejde z jedné firmy do druhé.
Pokud se na tuto situaci podívám z hlediska podnikatele. Tam je to jasné, má jedny peníze, ze kterých hradí vše a musí si to napočítat.
Obě tyto zmíněné skupiny však mají jinou odpovědnost. Učitel ručí za žáky a z toho se nevyvlíkne a tak by za toto “riziko” měl být patřičně zaplacen.
Zahraniční studenti školným dotují z jedné třetiny rozpočet LF UK