Kvalita po česku

Je už smutným faktem, že v Česku je chceme hodně muziky za málo peněz a že třeba raději strávíme čas cestou do kamenné prodejny, než bychom zaplatili poštovné. Neplatí to o všech, ale když se dívám na školství, tak to platí.

Chceme být “světoví” a tak schválíme zákon o asistentech pro žáky, ale už se nezabýváme tím, že dostávají jen minimální či nízkou mzdu, nemluvně o (ne)nárocích na jejich kvalifikaci. A pak se nemůže divit příběhům, co slýchám. Například předsedkyně jedné z maturitních komisí nám vyprávěla následující zkušenost s asistentkami žáků. Jedna je prý zahradnice, druhá vyléčená alkoholička. Obě se při hodině matematiky velmi často nudí a baví se mezi sebou, neb žákovi stejně nedokáží pomoci. Tedy učitelka musí spíše krotit je, něž žáky. A jako malý bonbonek k tomu všemu tyto “dámičky” chodí na vedení školy hlásit, jak tato paní učitelka dělá to či ono špatně. Pěvně doufám, že to je jen extrémní případ. Stačilo by, a to není zase můj nápad, aby asistenty byli povinně studenti pedagogiky. Sice to plně neřeší náš problém, ale je to lepší.

To opravdu nemáme lepší lidi? Třeba studenty pedagogiky? Snad je toto jen ojedinělý nešvar, ale i tak demonstruje neschopnost státu udělat ve školství něco dobře.

 

Jak už jsem psal, vadí mi nepřijetí kariérního řádu. Jako třídní musím dělat spoustu věcí, které nepovažuji za důležité. Mají je dělat stroje. Pokud žák do školy nechce chodit, rodičům je to jedno, tak jakákoli moje opatření jsou jen ztrátou času a ničím mne.

U (ne)koncepce vzdělávání se ještě zastavím. Platí, že naše vzdělávací struktura svým složením odpovídá minulému století, asi má smysl rozvíjet i kompetence všeobecné. Tím myslím soft skils, kritické myšlení apod. Vědět více o světě kolem nás, něco o něm znát a orientovat se v něm. Přesto si pod tímto pojmem u nás hodně lidí představí gymnázium a jeho učební náplň. A transformaci středního vzdělání do podoby blížící se spíše gymnáziím. Ono se to možná stane i samo osobě, protože na odborných školách nebude mít kdo učit. Už teď nám chybí hodně odborných pracovníků. Kdo by šel učit na střední odborné školy? A nevěřím tomu, že pedagogické fakulty jsou schopny vyrobit kvalitního učitele programování, databází apod. Mně by se líbilo, kdybychom měli časem (výhled asi 30 let) střední školy polytematického charakteru. Kde by žáci měli společnou část a pak tu řekněme odbornou, přičemž by si žáci mohli krom studia konkrétního oboru zvolit i něco dalšího, třeba sváření. Pochopitelně víceletá gymnázia je třeba redukovat či zrušit pro zaručení sociální koheze ve společnosti.

V některých školách řeší financování učitelů tak, že si rodiče žáků založili nadaci, do které přispívají rodiče žáků, a ředitel školy z toho přilepšuje na platech učitelům. Ano, až sem to došlo. Někteří rodiče platí různé kroužky, takže jako peníze do vzdělávání plynou také.