Nevím, jak se to stalo, ale moje starší dcera si začala hrát se mnou a manželkou na školu. Ona byla paní učitelka a my jsme byli žáci. Představila mě jako nového žáka a hned jsem dostal úkol. Manželka také.

Úkol neměl žádné konkrétní zadání. Dostal jsem do ruky notes, něco jsem do něj nakreslil a dostal jedničku. Manželka pětku.

Netuším, kde moje dcera získala představu, že škola je hlavně o získávání jedniček a pětek. Jiné známky ostatně ani nezná. Toto zjištění mě však příliš nepotěšilo. Možná bude mít to štěstí, že se zákaz známkování skutečně prosadí.

Jako učitel jsem také nucen známkovat. Přestože se mi daří se žáky o jejich hodnocení mluvit a vysvětlovat jim jeho smysl, stejně vždy nakonec dospějeme k nějaké známce. Mohu sice více zohlednit souhrnné projekty nebo velké písemné práce, ale pokud má žák z předchozích úkolů řadu známek, nelze je zcela ignorovat.

A to nemluvím o tom, že se vždy najde někdo, kdo je na tom hůř. A pochopitelně také někdo, kdo má tolik jedniček, že je vlastně nepotřebuje k tomu, aby věděl, že je v něčem dobrý.

Právě proto bych rád tradiční známkování nahradil kritériálním hodnocením. Úkoly lze přehledně rozdělit do několika kategorií, každé přiřadit určitý počet bodů a na konci pololetí výsledky jednoduše sečíst. Podobný systém jsem zažil například na vysoké škole.

V průběhu čtvrtletí by žák viděl své průběžné výsledky a zároveň by věděl, že na konci ho čeká důležitá zkouška nebo projekt, který bude mít na výsledné hodnocení zásadní vliv, například 40 %. Takový systém řeší dvě situace, se kterými se ve své praxi setkávám.

První nastává tehdy, když žák pracuje pouze část pololetí, spočítá si, že mu dosavadní výsledky na požadovaný průměr stačí, a přestane se snažit. Druhá situace nastává u žáka, který má sice slušné průběžné známky, ale není schopen zvládnout závěrečný projekt. Pak se diví, že jej musí například během prázdnin přepracovat.

Ptáte se, jak je to možné? Možností je několik. Buď úspěšně podváděl, nebo se učil pouze na jednotlivé písemky a po jejich napsání většinu látky rychle zapomněl. Případně se ukáže, že mu činí problém komplexnější myšlení. I to je však důležitá zpětná vazba.

V rámci kritériálního hodnocení mohu zohlednit, jak žák pracuje průběžně, co skutečně umí a jaký má přístup k předmětu. Mohu také připojit stručný komentář. Nemusí jít o žádné zdlouhavé rozepisování.

Učitelské hodnocení je dnes zpochybňováno mnoha aktéry a je vidět, že kultura známek je hluboce zakořeněna i mezi rodiči. Tlak, který je na učitele vyvíjen, navíc postupně snižuje vypovídací hodnotu samotných známek.

Dnes zkrátka není příliš v módě něco opravdu umět.