Proč se u nás studuje?

Pro tituly? Nízké daně?

U nás se studuje proto, aby se nepracovalo, nikoliv aby se na své povolání připravili. Ano, trochu přeháním, ale nemáte ten pocit?

Titulový fetišismus a jeho důsledky

Mám kamarádku. Té před pár lety na pracovním pohovoru naznačili, že by mohla brát více peněz, pokud by měla vystudovanou vysokou školu. Dala se na studia na soukromé vysoké škole a tu dodělala. Přínos je však diskutabilní. Za tu dobu si vydělala dost na hypotéku a i na investice na důchod a ještě školné zaplatila. Nepotřebuje v současnosti vydělávat tolik jako před lety. Ani netouží dělat práci spojenou s vysokou odpovědností či stresem. Bohužel na hůře (tak asi průmer Prahy)  placené práce je překvalifikovaná a tím pádem ji asi nepozvou na pohovor. Vzdělání tedy nezvýšilo její kvalifikaci, ale ztížilo jí život. Čí je to chyba? Naší společnosti? Škol?

A ještě poznámečka. Studium bylo vcelku náročné. Avšak udělat těžký studijní obor, neznamená udělat kvalitní, tedy přínosný pro člověka a následně společnost, když už přísaháme, že nabyté znalosti využijeme pro dobro lidstva.

Ještě tu mám další pohled na vzdělání.

Dá se vzdělání reklamovat?

Když někdy doučuji, říkám v nadsázce, že by se získané vzdělání mělo reklamovat. Zažil jsem žáka, co měl z matematiky pocit, že se mu příklad musí vejít na jednu stránku a když mu dochází papír, začne výpočty cpát do volných míst, což potom vede k chybám z nepřehlednosti zápisu.

Jindy je výklad natolik chaotický či nenavazující, že probíraná témata nejsou probraná celá. Zkrátka se něco v hodině nestihlo a příště se na to nenavázalo. Pak má žák získat nějakou ucelenou představu a nadhled nad látkou.

Takže se postupně dostáváme do doby, kdy se žáci resp. rodiče snaží soudit se školou, že jejich potomka dostatečně nepřipravila na nějakou zkoušku, možná časem i na život:). U soukromých škol se dá snadno vyčíslit míra škody vycházející ze školného, i když čas asi těžko posoudíme. U veřejných škol by mne zajímalo stanovení případného odškodného. Viz diskuse k článku zde.

Školy bychom měli posuzovat podle toho, nakolik jsou schopny žáka posunout za dobu jeho studia, ale i podle toho, zda uspěje u maturity, jak uspěje v dalších stupních vzdělání či v praxi.  Jistě bychom našli i další kritéria. Myslím si však, že tato kritéria by nám dala odpověď, na jaké kvalitě školy jsou. Pak je otázka, co s tím. Buď zaměříme své snažení na to, aby školy byly lepší, nebo je zrušíme. Peníze máme na to druhé.

Jak na to, už nám odpověděl Bob Kartous, který řekl, že stačí změnit povahu maturitní zkoušky z převážně znalostní, na ověřující dovednosti. Ano znalosti k tomu patří, ale to jsem několikrát napsal a žákům dokázal (viz tento článek, předposlední odstavec).