Polovina problémů v českém školství by se vyřešila tím, že by tam byli mladší lidé

Včera jsem soukromě doučoval jednoho žáka, říkejme mu třeba Jindra, který studuje jednu vcelku běžnou průmyslovku, kterých máme u nás poměrně hodně. Během rozpravy o škole, předmětech a vyučujících, kteří ho učí, jsem byl konsternován tím, jaké existence mohou ve školství učit. Nejzajímavější byl asi jeho názor na tyto vyučující. Ono totiž platí, že mládež velmi dobře vnímá, zda je vyučující v životě spokojený a zda je profesně zdatný. U nás se říká, že kdo neumí, tak učí. A někde je tomu opravdu tak. Dle vyjádření onoho žáka mají na škole několik málo (asi dva až tři) učitelé poměrně mladého věku,…

Praxe versus škola

Učím své žáky tvorbu webu a programování. Po odbornících, byť na juniorské úrovni, je poměrně značná poptávka. Bohužel jen několik procent z absolventů středních škol je možné v praxi použít. Ptáte se proč? Začnu tím, co by měl takový vývojář umět. Je třeba vědět, jak počítač uvnitř funguje. Základní princip fungování operačního systému. Pochopení zobrazení dat v počítači a teprve po té může plně porozumět základním programovým konstrukcím jako je větvení a s tím související operátory či datové typy. V tuto chvíli si vzpomenu na slova pana Pecinovského, který prosazuje metodu „Patern first“. Domnívá se, že toto je pro středoškoláka příliš abstraktní a tedy v plné šíři…

Jak jsem začal učit na soukromé škole

Měl jsem to velké štěstí(?), že jsem mohl začít učit na střední škole, když mi bylo teprve 21 roků. Během osmi velmi plodných, poučných a zajímavých let jsem učil velmi rád a rád jsem začal mít i tuto profesi. Někdy však zapracují okolnosti, osud vás nakopne a donutí posunout se dále. Někam jinam. Změnil jsem tedy školu, shodou okolností za soukromou. Rád bych se podělil o své postřehy v přístupu k učitelům mezi státní a soukromou školou. Zajímavý byl už první pohovor se zástupcem ředitelky školy. Velmi mne potěšilo, že byl fascinován mým CV natolik, že naprosto nechápal, proč chci učit a bál…