Použil jsem myšlenkové mapy při výuce elektroniky, přesněji řečeno šlo o téma PN přechod. První problém, který jsem s tím měl, byl ten, že žáci netušili, co jsou myšlenkové mapy.

Dovolím si malou odbočku. Když jsem pak později o tom povídal kolegům, tak některé jejich reakci byly ve stylu, že se nediví, že žáci myšlenkové mapy neznají. No jo, ale to přece nemusí být jejich chyba. V dnešní době nemá učitel monopolní postavení na informace, je spíše průvodcem, ale to neznamená, že by nepřinášel nové poznatky, zkušenosti či postupy. Je na něm, jak chce látku prezentovat žákům.

Obzvlášť pokud se jedná o něco pro žáky nového, jako jsou myšlenkové mapy, skupinová práce, prezentace. Je třeba mít na paměti, že žáci jsou schopni v tomto novém “režimu” fungovat, až poté, co se několikrát zopakuje.

V elektronice to bylo přesně tak. Nejdříve žáci netušili, jak mapu psát, jak si rozdělí práci ve skupině. Jejich zadáním bylo si pro sestavování mapy zopakovat již vyloženou látku, či si ji nastudovat z učebnice. Já jsem pak na konci hodiny vždy poprosil zástupce skupiny, aby něco řekl, na to navázal další z jiné skupiny. Byl jsem tedy jakýmsi moderátorem a v případě, že se žáci sami neopravili, když někdo z jedné skupiny řekl něco špatně, tak má role byla opravná, případně doplňující.

Ukázalo se, že velikost skupin musí být odvislá od ochoty a nadšení žáku pro probíranou látku. Stalo se mi, že v 5-ti členné skupině se dva žáci odmítli zcela angažovat, nereagovali ani na výzvy svých spolužáku a měli tendence hrát hry na telefonu. V jiné skupině to brali tak, že ten, kdo píše, je ten, co maká a oni nemusí. Naštěstí při druhém opakování se situace otočila a žáci si to mezi sebou „vyříkali“. Asi mne teď někdo nařkne z toho, že jsem měl řádně do toho zakročit. Zkušenost ukazuje, že právě nemám. Můj vstup byl konstruktivní. U každé skupiny jsem vyložil, jak asi má myšlenková mapa vypadat, resp. na základě kontextu jsem něco dodal. Základní výklad již dostali všichni a více je na žácích. Čím dříve pochopí, že nemají dělat práci za někoho jiného, tím lépe pro ně. Tento přístup tedy cvičí i sociální kompetence, které se dnes velmi hodí.

Myšlenkové mapy dělané na papír mají v technických vědách podobu nejen slovní (heslovitou), nýbrž zde můžeme mít i obrázky, grafy apod.

Závěrem tedy doporučuji dělat skupiny 3-4 členné. Není však nutné před tím mít látku probranou, pokud ohlídám, aby z toho měli žáci udělané poznámky do sešitu. Naštěstí se mi daří, aby si je dělali doma.

Myšlenkové mapy podruhé

Dnes se mi stala zvláštní věc. Šel jsem opět učit do druhého ročníku elektroniku, na pořadu byl tranzistorový jev a napadlo mne, že bych mohl vzít papíry a zkusit opět myšlenkové mapy. Již dříve jsem nechal žáky nastudovat dané téma a udělat z něj poznámky. Dnes se to obzvláště hodilo, neb mám během dnes v této třídě dvě hodiny elektroniky.

Věnoval jsem tedy první hodinu studiu a kreslení mapy. Skupinek bylo 6 nebo 7.

Žáci měli již jistou zkušenost a věděli, co o nich chci, ale to neznamená, že se jim chtělo něco dělat. V některých skupinách nad tématem diskutovali, v jiných se spíše hádali, kdo bude něco psát či psal jen, aby se něco dělo. Zdálo se, že plně nepochopili o čem myšlenková mapa je. Během závěrečného vyhodnocení se to nejlépe ukázalo, že tomu je opravdu tak. Ptal jsem se vždy zástupců každé skupiny, co vyčetli a pochopili. Pak jsem se ptal další. A v tu chvíli se mě jeden žák optal, proč jim to neřeknu. Odvětil jsem, že je to proto, abych je to naučil. V technických předmětech je obvykle praktičtější využít nějakou formu frontálního výkladu, protože je to nejpřímější způsob, jak vysvětlit, jak něco, co někdo před lety vymyslel, funguje. Neplatí to však u základních principů, na který je nějaké zařízení, zapojení postaveno. Sám si pamatuji na písemky, které začínaly slovy “Odvoďte a navrhněte…” a tento přístup ke studiu jsem se snažil svým žákům vštípit formou myšlenkových map.

Pomiňme nyní skutečnost, že myšlenkové mapy mohu být jakousi módou a položme si otázku, zda to, že jsou žáci zdeformováni předchozími způsoby výuky je chyba, kterou máme napravovat, či zda jsou myšlenkové mapy jen nějaký výstřelkem, který odezní a bude zapomenut.