Stalo se mi to asi dvakrát či třikrát, kdy mne můj žák pozval na oslavu narozenin. Vždy se cítím velmi poctěn, ptám se obvykle na povahu oslavy či její program a následně se vyjádřím, zda přijdu. Jsou určité styly oslav, které mne opravdu vadí. Nemám rád zakouřené prostředí, ať už čímkoli, místa příliš uřvaná či jakoukoli formu čistě pragmatického alkoholismu. Snažím se respektovat, že je to žákova oslava a pokud je to pro mě trochu snesitelné, rád přijdu a zdržím se, i když prostředí mi nemusí vždy vyhovovat. Neb ať si myslím své, v prvé řadě respektuji své žáky a jejich právo volby.

Možná si říkáte, co na to říkají spolužáci onoho žáka. Pokud je jejich vyjádření pravdivé, jsou tím příjemně překvapeni. Těším se. Poprvé jsem to zažil před pár lety. Žák, kterého jsem učil, mne pozval právě na svou oslavu. Možná vám to přijde, mí drazí čtenáři, poněkud bizardní. No, je. Na české poměry určitě. Avšak je to podobné jako když jdou třídní či jiní učitelé se svými žáky slavit maturitu. V těchto situacích postačuje být sám sebou s vědomím toho, že jsem učitel a jsem stále pro žáky vzorem. Debata obvykle začne povídám o škole, žáci se ptají na různé věci, na které se dříve báli či nemohli zeptat. Nejčastěji se mne ptají, proč jsem šel učit. Což jen dokládá, že mladý kantor (těch pod 30 let je asi 18% u nás; já jsem starší) (jen technická – dneska se běžně studuje tak do 28 let… mnozí i déle) je spíše vnímán jako exot. Debata, oslava pak pokračuje svým tempem dále, stejně tak se mění i témata, o kterých se bavím se žáky. Tady nejsem “capo”, nemám za něco odpovědnost a nechávám dění kolem mne plynout.

Počáteční stud či obavy opadnou a vše probíhá přátelském duchu, přesto však nedojde k tomu, že by se nějak výrazně změnila má společenská role.

Bohužel někdy pak slýchám od svých kolegů, že toto je špatně, že se se žáky příliš přátelím. Nemyslím si to. Je to jako ve firmě, kdy sice mohu se svým šéfem dobře vycházet, téměř kamarádit, ale musím respektovat, že on je můj šéf, on má zodpovědnost za firmu a její prosperitu a to má přednost. Pokud se mi to nelíbí, mohu z firmy odejít. Se žáky je to hodně podobné, zaleží na mne, co jim dovolím.