Psaní písemek, resp. spíše testů elektronických (na tabletech, mobilech) má výhody v tom, že žák dostává okamžitě zpětnou vazbu a při dobrém sestavení testu lze dát tuto vazbu velmi konktrétně. Nevýhoda může být v tom, že je velký rozdíl mezi tím, kdy žáci píší souvislejší text a kdy jen odpovídají stručně či přímo vybírají správnou odpověď. Ano, souhlasím. Několikrát jsem zkoušel dát žákům možnost odpovědět souvisle, otázka byla pochopitelně otevřená. Opravování je mnohem náročnější, i proto že se mohou rozejít vaše představy o plném zodpovězení otázky s představou žáka

Jak to aplikovat na písemné práce, kde se více počítá, odvozuje? Jednoduše. Samotný test nemusí být postaven jen na výběru možností, ale i tak, že žák hodnotu napíše. Sám jsem pak po žácích požadoval v některých úlohách odvození, která pak dělali na papír, který museli odevzdat. Nebo jsem se zeptal natolik konkrétně, že problematice museli rozumět, aby mohli opovědět – nedal jsem na výběr z možností. Dokonce jsem jednoho žáka přistihl při vyhledávání odpovědi na internetu a světe div se – tuto otázku měl špatně!

Připomíná mně to studium na FELu. Na jedné přednášce z elektromagnetického pole v druhém semestru začal profesor Škvor tím, že v budoucnu si někdo zakoupí cd “Elektrotechnický inženýr I”, případně pak verzi “II” a inženýr lidský bude placen za to, že data do programu vloží, rozumí jim a případně pozná, co je špatně na výsledcích.

Studium šlo dále a pamatuji si na jedno ze svých magisterských studií, kde nás 20 nastoupilo k počítačům, kde byl odborný software, který má tržní hodnotu několik milionů, neb ho dělá na světě velmi málo firem a dostali jsme zadání zkoušky. Šlo o předmět mikrovlnné obvody. Profesor na dvě hodiny odešel. Každý z nás mohl mít podklady, co chtěl. Neměli jsme ani čas si nějak pomáhat, vyhledávání na internetu nemělo moc smysl. Buď to tam nenajdete, nebo na IEEE.com najdete věci mnohem pokročilejší, neb jde o knihovny nejnovějších vědeckých článků. Zkouška pak probíhala tak, že každý z nás prezentoval své výsledky v přislušném programu a odpovídal na otázky.

Není nutné se tedy dnes zabývat zakazováním technologií a ničit si zdraví hlídáním, zda žáci nedělají, co nemají. Stačí dobře pokládat otázky.

Sám toto aplikuji i v jiném předmětu. Žáci píší nestandardizovaný test. Proběhne automatická oprava. Následně já projdu výsledy a žáci na hodině případně se mnou nad výsledky diskutují. Tuto část má nejraději. Mám osobní zásadu, že známku, kterou si nedokáži obhájit před žákem, nesmí dát. A vždy si vážím žáků, kteří si umí a chtějí, obhájit co naspali. Budou to bohužel v nejbližších letech v životě potřebovat.

A bonbonek na závěr. Mé současné zkušenosti ukazují, že žáci raději píší elektronicky, než ručně.