Poslední dobou čtu hodně článků o tom, zda známkovat či neznámkovat. Záleží trochu na situaci, kolik učím žáků, jak často apod.

Uvedu příklad. Učím předmět, kde mám se žáky teorii, mají cvičení se mnou a s kolegou a ještě dělají projekty. Má představa hodnocení je: žák v hodinách občas spí, někdy poslouchá, poznámky si nepíše, na cvičení splnil polovinu úloh, většinu v prvním čtvrtletí a projekty odevzdal pozdě. Pokud to převedu na známky, dostane dobrou. Z toho příkladu je vidět, že známka nese jen malou informační hodnotu, je  značně nepřesná. Pokud by se tedy zavedlo hodnocení, které bude třeba formou formuláře, kde učitel a i žák v rámci svého sebehodnocení, zaškrtne příslušné kolonky a třeba se něco dopíše, bylo by to více vypovídající. Máme hodnocení, které je k něčemu, tedy slouží k tomu, abychom podali zpětnou vazbu a žák se zhodnotil také.

Námitky, že v práci dostáváme plat a známka je něco podobného, je dle mého názoru značně lichá. Pokud žák odevzdá polovinu práce, tak podle konvenčního náhledu prošel. Když to udělá pracovník či podnikatel, tak málokdy dostane svou odměnu. A já se ptám, k čemu naše školy mají žáky vychovávat. Ano, když se píší větší srovnávací testy, tak bodové hodnocení má svůj smysl, ale nesmí se to přehánět. Winston Churchil neměl ve škole dobré hodnocení, byl prý roztěkaný, nesoustředěný – dovolím si říct rebel – ale pro jeho práci, nejen premiéra za války, se to hodilo.

Jak toto realizovat ve škole, když někdo učí třeba 150 žáků? Dá se namítnout, že není objektivního měření bez čísel. Já toto vidím jednoduše. Stačí, jak se zmiňují výše, napsat, co žák umí vytvořit a co ne. V případech, kdy jsou žáci děleni na více skupin, například tak, že jeden vyučující učí teorii jednou týdně a pak na cvičení se žáci dělí, by měla probíhat jistá diskuse s kolegy, ale ani ona není zas tak nutná. Pokud žáky učíme delší dobu, tak je známe a víme, co umí a neumí a jak pracují,  zda odevzdávají včas apod. Tyto všechny údaje lze do slovního hodnocení napsat, zvláště pokud bude mít podobu jakéhosi dotazníku. Jsou rodiče, kteří chtějí stejně vyjádření, jak si žák veden v pětibodové škále. Když si uvědomíme, že žák, který dosahuje známky nižší, než tři je pro praxi nepoužitelný, tak je to asi jedno. Myslím, že když žáka pošlu na reparát s hodnocením, že mi udělal méně, než 30% práce, co měla být, tak je to pro rodiče srozumitelnější, než dohady, že se nechá vyzkoušet nebo tak něco, aby to uhrál na čtyřku.

Ptám se tedy, jestli je podstatnější dát žákovi smysluplnou zpětnou vazbu a report rodiči, či vědět kolikátý v celkovém srovnání byl? Možná i vám rodič jako omluvu horší známky nepřijal, že to ve třídě v průměru dopadlo špatně.