Nestíhám se tento školní rok divit, jak čí dál více platí to, co mi říkal můj učitel didaktiky. Ten mne (parafázuji) vysvětloval, že nemohu pustit žáka dál, pokud neumí něco zásadního. Proč? Protože může svou neznalostí buď někoho ohrožovat (například lékař, co nezná anatomii), nebo bude v dalším studiu natolik handicapován, že nakonec nevystuduje obor, který si vybral a který by jinak vystudovat mohl. Je to až groteskní záležitost, ale po zesílení covidem je tu už velký průšvih. Co, ptáte se? Matematika, přesněji řečeno, její neznalost. Bavíme se tu o tom, že studenti neumí řešit rovnice, vyjádřit neznámou ze vzorce či…

V debatách českém o vzdělávání u nás se mluví o gymnáziích či středních odborných školách, ale nevím čím to je, ale průmyslovkách tam není moc. Všeobecné vzdělání je stalo jakousi posedlostí. Gymnázia jsou považována za etalon všeobecného vzdělání a studium na nich nás má asi spasit. To vše rezonuje v debatách na prahu čtvrté průmyslové revoluce. Co si o tom myslím já, se dozvíte z videa.

Pozastavuju se nad vlnou pochval, která se snáší na učitele, kteří byli tak nesmírně ochotní, že v covidovém roce se najednou naučili pracovat s informační a komunikační technikou. Kde to ale žijeme? Pětina 21. století už je v nenávratnu a my se stále tváříme, že internet je pouze alternativní médium pro komunikaci se žáky. Tady školství ale dost zaostává za tím, co sleduji kdekoliv jinde v pracovním procesu. Podotýkám ale, že mnozí učitelé si mou kritiku nezaslouží. Ti prostě byli připravení na online výuku a komunikaci z velké části už z předchozích let a připadalo jim to zcela standardní. Vzpomínám…

Když jste se ve středověku a vlastně i pozděj šli vzdělávat na univerzitu, tak jste nejdříve museli absolvovat úvodní část, tzv. trivium. Počty, čtení a psaní. Až pak jste se mohli vzdělávat dále, neb jste byli schopni přečíst si knihy, rozuměli jste číslům apod.  I dnešní doba má takové své “trivium”, i když má krapet jiný obsah. Například se nemusíte učit latinu.  V listopadu na třídních schůzkách jsem měl debatu s rodiči prváků, při které jsme si vyjasňovali, jak se prváci učí, jak je učím já apod. V této debatě jsem rodičům říkal, v čem většina těch žáků není připravena…

Tento titulek zní asi dost drsně a možná nekorektně v dnešní době.  Dovolím si to více rozvést. V každé třídě máme asi tak 5-6 skvělých žáků, kteří se většinu času na hodinách nudí. Dá se říci, že asi ⅔ třídy jsou ti, do kterých má smysl investovat učitelovu energii a tvořivost. U ostatních je to jinak. Buď na to nemají, či je na ně obsah učiva prozatím příliš abstraktní. Také jsou mezi nimi takoví, kteří studovat nechtějí a jejich přítomnost na škole možná ani není z jejich vůle. Nevadí. Jak už jsem několikrát psal, není nic špatného na tom, že…

Čtu právě u oběda článek Lidových novin o obtížnosti hodnocení ve školách v době celonárodní absence. A nestačím se divit, jak autor tohoto článku vnímá školu. Svou pozornost upírá téměř výhradně na známky. Pro mne jako učitele je naopak spíš zlý sen a možná je to i smutné, když  dostávám dotazy, kolik je třeba udělat na mém předmětu, aby žák prošel. A to prosím pěkně učím převážně profilové a maturitni předměty. Článek všechno redukuje jen na známkování. To považuji za plytké. Proč? Hodnocení žáka je velká kapitola v pedagogice, Účelem hodnocení je poskytnout zpětnou vazbu, porovnat žáky/studenty mezi s sebou…

Opět jsem se po čase setkal s tématem kam dát dítě na střední školu a proč. Někdy se zase tato myšlenka se tematizuje ve stylu, který typ školy je dobrý pro rozvoj člověka v měnící se době a absolvent kterého typu školy je nejlépe připraven na neustále se měnící svět. S bazální myšlenkou, že se člověk musí být schopen vzdělávat celý život, či že snad bude měnit svou profesi několikrát za život, souhlasím. Vidím to kolem sebe, například i u mladých lidí, kteří krátce po vstupu do “onoho” pracovního procesu (“onoho” proto, že nepodnikají, ale jen se nechají zaměstnat) zjistí,…

Co děláš, když tě žák v hodině neposlouchá a hraje si třeba na svém mobilním telefonu? Předpokládám, že studenti na střední škole jsou již uvědomělí si svých činů. Je to pod úroveň přesvědčovat, přemlouvat studenty, aby dávali pozor a pracovali. Pokud nenarušují hodinu nějakým výstředním chování, pak je nechávám být. Jaký máš názor na povolení či zakázání mobilních telefonů a školách?  Jaké názory kolem se na tuto problematiku slýcháš a co si o tom myslíš? Názory různých pedagogů či kolegů se různí. Někteří jsou pro zákaz a vypnutí telefonů ve školách, další zase pro využívání ve výuce… Podle mě je…